Vraní dívka

Lidstvo bylo do jisté míry vždy fascinováno svou psychikou a jejím napojením na fyzično – při dobré motivaci jsme schopni dosahovat až neuvěřitelných výsledků, dokážeme předvídat, vyvozovat a správně reagovat. Všemi těmito schopnostmi pak můžeme pomáhat sobě i ostatním, co se ale stane, když se něco v nás pokazí?

Jak velkému utrpení dokáže člověk čelit nebo vystavit jiné, než sám přestane být lidskou bytostí a změní se v netvora? Jak může zklamání ovlivnit duši, osud, život?
Psychoterapeutka Sofia Zetterlundová léčí dva klienty s příznaky mnohočetné poruchy osobnosti, dětského vojáka ze Sierry Leone a ženu s hlubokými traumaty z minulosti. Nikdo jim nenaslouchá. Kromě Sofie…
Komisařka Jeanette Kihlbergová vyšetřuje případ mrtvého chlapce, jehož tělo nese známky mučení. Nikdo ho nepostrádá. Kromě Jeanette… Temný severský psychothriller jen pro silné povahy.

Policejní komisařka Jeanette Kihlbergová to teď zkrátka nemá lehké – šovinismus v práci jí komplikuje život, její auto se za jízdy rozpadá, její pubertální syn se pomalu a jistě mění na citové tornádo a manžel je v domácnosti, protože je to přece umělec a musí pracovat na svých dílech, která ale odmítá prodat, a tak Jeanette táhne celou rodinu sama. K tomuhle všemu se přidává pořádně nepříjemný případ: nálezy těl dětských ilegálních imigrantů. Ta jsou navíc dobitá, zakonzervována a zbavena některých orgánů.
Souběžně s ní pracuje psycholožka Sofia Zetterlundová. Ta momentálně pracuje se dvěma klienty – s dětským vojákem ze Sierry Leone, který trpí rozštěpem osobnosti a s Victorií Bergmanovou, která byla v dětství zneužívána. Práce s ní ale není lehká; obestírá je řada tajemství a navíc je Victorie „silná“, zatvrzelá a zahořklá. Kromě toho vyšetřuje  zločince a vypracovává jejich psychologické profily. Díky tomu je brzy Kontaktuje Jeanette, aby se přeptala na některé podezřelé v jejím případě. Sofii se ale zpočátku do spolupráce moc nechce, sama má momentálně problémy a jaksi zapomíná…

Hned na začátek musím říct, že když jsem Vraní dívku začal číst, kniha na mě působila úplně jinak, než jaký dojem utvářely upoutávky a recenze. Oproti až hororové formě, která sálá z ukázkového videa, na mě kniha působila spíše kombinací racionálního klidu, který jsem z knihy prostě tak nějak cítil, a přirozeným dojmem, prostě tak, jako bych tam s postavami opravdu byl. Děsivý potenciál „pro silné povahy“, který je v souvislosti s celou sérií spojován, jsem asi neobjevil. Na druhou stranu musím říct, že když člověk brouzdá internetem nebo se i dívá na televizi, leckdy narazí i na horší věci. Tím ale samozřejmě netvrdím, že zvěrstva, která někteří antagonisté v knize páchají, s člověkem neotřesou. Zkrátka a dobře: pokud si potrpíte na ostřejší a morbidní čtení, Vraní dívka se hodí do knihovny.

Kromě samozřejmě kontinuálního vyšetřování je kniha protkána dalšími zajímavostmi, která z ní podle mého názoru dělají unikát. Jelikož jsem už přečetl celou trilogii, můžu říct, že si autoři potrpí na filosofičnost úvah postav, na pořádnou porci psychologických a psychopatologických jevů (rozštěp osobnosti, amnézie, pedofilie) a na komplikované vztahy všeho druhu (hetero i homosexuální láska, přátelství, nenávist, rezignace,…)
Až knihu dočtete, což bude pravděpodobně rychle, protože překlad je skvělý a velice čtivý (jen místy zamrzí špatná korektura), budete mít na mysli více otázek, než najdete odpovědí. Co s tím? Pomůže přečtení dalšího dílu? No, to budete muset zkusit sami. 🙂

Za jménem Erik Axl Sund se vlastně skrývají dva autoři – Jerker Eriksson a Håkan Axlander Sundquist. Na první pohled je celkem jasné, že jejich autorský pseudonym je přesmyčkou tvořenou jejich jmény.
Autoři se znají více než dobře – Håkan je renesančním člověkem; je výtvarníkem a  hudebníkem a Jerker je jeho producentem. Jejich kniha vznikla, protože se, jak sami autoři přiznali, snažili strhnout Švédsku masku kulturní a bezpečné země a zadupat ji do prachu, neboť takovou zemí, alespoň podle tvrzení autorů, Švédsko rozhodně není. Oba se zajímají o psychologii, což se v knize rozhodně promítlo. I přes jistou kontroverzi jim v roce 2012 Švédský spolek autorů udělil cenu za mimořádně zdařilou psychoanalýzu obsaženou v kriminálním románu.
Za sebe musím říct, že se mi líbí určitá poetičnost, kterou dílu vdechli. Celá série je mimořádně bohatá na filosofické úvahy a „citáty“, z nichž jeden vybírám:

Odpuštění něčeho, co lze odpustit, vlastně žádné odpuštění není. Skutečné odpuštění je, když odpustíme něco neodpustitelného.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *